Existují okamžiky, kdy se čas téměř zastaví. Ticho, které obklopí krajinu, je až hmatatelné. Obloha zčerná a pak… jako by někdo v dálce zvedl neviditelnou oponu. Z temna vystoupí závoj světla. Nejprve nesměle, pak se roztančí v proudech zelené, fialové a někdy i rudé. Polární záře. Nejkrásnější přírodní představení, které člověk může spatřit – a přesto není nikdy jisté, kdy a kde se odehraje.
Když průvodce řekne „uvidíme ji určitě“
V jednu lednovou noc stála skupina cestovatelů na pláních Laponska. Průvodce sebevědomě tvrdil, že právě dnes je ten den. A přece – obloha zůstala temná a mlčela. Jiná skupina, která se vydala opačným směrem, se vrátila s očima plnýma světel a nevyslovitelného nadšení.
To není výjimka. Polární záře je jako plachá bytost – ukazuje se, jen když chce. Předpovědi pomáhají, ale nikdy nejsou zárukou. Průvodce může mít znalosti a odhodlání, ale není to on, kdo tahá za nitky nebeského divadla.
Kdy máte největší šanci ji zahlédnout?
Obecně platí – čím severněji a čím méně světelného smogu, tím lépe. Norské Tromsø, finské Saariselkä nebo švédský Abisko jsou výbornou volbou. Největší šanci máte od září do března, mezi 21. hodinou večerní a druhou ranní. Ale ani tam neexistuje jistota.
A právě v tom spočívá kouzlo. Nechcete si jen „odškrtnout“ polární záři ze seznamu. Chcete ji najít. Zažít. Cítit, jak se vám dech ztrácí v mrazu, zatímco obloha nad vámi ožívá jako v pohádce, kterou vám nikdo předem neslíbil.
Co vám průvodce neřekne
Polární záře nesvítí stále stejně. Někdy ji zahlédnete jako slabý závoj, který si skoro spletete s oblakem. Jindy se rozzáří tak silně, že osvítí krajinu jako měsíční svit. Mění se každou vteřinu. A málokdo vám řekne, že ji občas vůbec nemusíte vidět očima – ale zachytíte ji fotoaparátem.
Ticho, které ji provází, má vlastní sílu. Lidé někdy říkají, že slyšeli šepot. Věda to zatím úplně nevysvětlila. Ale kdo někdy stál sám uprostřed polární noci a nechal na sebe padat chvějivé světlo severu, ví, že polární záře není jen vizuální zážitek. Je to setkání s něčím, co nás přesahuje.
Jak se připravit na setkání s tajemstvím
Nepodceňte výbavu. Teploty mohou klesat hluboko pod bod mrazu. Termoprádlo, vrstvy, nepromokavé boty a horký čaj jsou vaši nejlepší spojenci. Foťák s manuálním režimem vám umožní zachytit to, co pouhé oko někdy ani nevidí. A hlavně – vezměte si s sebou trpělivost. A pokoru.
Protože i když nakonec záři nespatříte, už samotná cesta za ní vás promění. Přijeli jste kvůli světlu – ale možná si odvezete ticho. Klid. Pocit, že svět je větší, než jste si mysleli.
Pomoc z kapsy: Aplikace, které vám záři pomohou najít
I když polární záře zůstává nevyzpytatelná, moderní technologie vám mohou výrazně zvýšit šanci ji zahlédnout. Existují mobilní aplikace, které fungují jako „DROZD pro polární záři“ – hlídají sluneční aktivitu, vypočítávají pravděpodobnost výskytu záře ve vaší oblasti a dokonce vám pošlou notifikaci, když se na obloze začne dít něco výjimečného.
Mezi oblíbené patří:
- My Aurora Forecast & Alerts
- Aurora Alerts
- Northern Light Aurora Forecast
Mnohé z nich nabízejí i mapy oblačnosti a živé statistiky tzv. KP indexu – čím vyšší hodnota, tím větší šance na tančící světla. Stačí mít telefon po ruce, dobrý signál… a trochu štěstí.
Cestujte s otevřeným srdcem
Polární záře je možná jeden z posledních přírodních jevů, který si lidé neumí zcela podrobit. A právě proto k ní míří tisíce lidí z celého světa – protože každý doufá, že se mu ukáže. Ale ti, kdo ji opravdu spatří, bývají často ti, kteří si to nepřáli za každou cenu. Cestujte s otevřeným srdcem. Nečekejte jistoty. Čekejte zázrak.
